Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho provázeli.
2
Když nastala sobota, začal učit v synagóze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli vyvedeni z míry a říkali: "Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné věci se dějí skrze jeho ruce!
3
Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?" A pohoršovali se nad ním.
4
Ježíš jim říkal: "Prorok není bez úcty, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě."
5
A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je.
6
A divil se pro jejich nevěru. A procházel okolní vesnice a učil.
7
Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy.
8
Přikázal jim: "Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku,
9
ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv."
10
A říkal jim: "Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud se odtamtud nevydáte dál.
11
A kterékoli místo by vás nepřijalo a neposlechli vás, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví."
12
Vyšli a vyhlásili, aby lidé činili pokání.
13
Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali.
14
Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci."
15
Jiní však říkali: "Je to Eliáš!" Jiní zase říkali: "Prorok - jeden z těch proroků."
16
Když to uslyšel Herodes, říkal: "Jan, kterého jsem já sťal, ten byl vzkříšen z mrtvých."
17
Neboť sám Herodes poslal a zmocnil se Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.
18
Jan totiž Herodovi říkal: "Není ti dovoleno mít ženu svého bratra!"
19
A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla.
20
Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, byl v úzkých, ale rád mu naslouchal.
21
Vhodný den nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své hodnostáře, vojenské velitele a přední muže z Galileje.
22
Tu vešla dcera té Herodiady, zatančila a zalíbila se Herodovi a jeho spolustolovníkům. Král řekl té dívce: "Požádej mě, oč chceš, a dám ti to."
23
A zapřísahal se jí: "O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice mého království."
24
I vyšla a řekla své matce: "Oč bych měla požádat?" Ona řekla: "O hlavu Jana Křtitele!"
25
A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: "Chci, abys mi okamžitě dal na míse hlavu Jana Křtitele!"
26
Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a svým stolovníkům ji nechtěl odmítnout.
27
Král hned poslal kata a nařídil přinést jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení,
28
přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce.
29
Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.
30
Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili.
31
Řekl jim: "Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst.
32
Odjeli tedy lodí stranou na opuštěné místo.
33
Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.
34
Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit mnohým věcem.
35
Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: "Toto místo je opuštěné a je již pozdě.
36
Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu."
37
On jim však odpověděl: "Vy sami jim dejte najíst." Řekli mu: "Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?"
38
On jim řekl: "Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se." Když to zjistili, řekli: "Pět a dvě ryby."
39
Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu.
40
Uložili se do řad po stu a do řad po padesáti.
41
Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.
42
Všichni pojedli a byli nasyceni.
43
A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb.
44
Těch, kteří jedli ty chleby, bylo pět tisíc mužů.
45
A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, zatímco on propustí zástup.
46
Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil.
47
A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi.
48
Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl je minout.
49
Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přelud, a vykřikli.
50
Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: "Vzchopte se, já jsem! Nebojte se!"
51
A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se].
52
Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé.
53
Když se přeplavili ke břehu, přišli do Genezaretu a tam přistáli.
54
Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali.
55
Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.
56
A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a každý, kdo se ho dotkl, byl uzdraven.
