A stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili přední kněží a učitelé Písma se staršími
2
a řekli mu: "Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?"
3
Odpověděl jim: "I já se vás na jednu věc zeptám. Povězte mi:
4
Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí?"
5
Oni o tom mezi sebou rozvažovali: "Řekneme-li 'z nebe', řekne: 'Proč jste mu neuvěřili?'
6
Řekneme-li však 'z lidí', všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok."
7
I odpověděli, že nevědí, odkud.
8
A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím."
9
Začal lidu říkat toto podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10
V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali podíl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou.
11
Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou.
12
A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali.
13
Pán vinice řekl: 'Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí.'
14
Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: 'To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše.'
15
A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice?
16
Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným." Když to uslyšeli, řekli: "Kéž se tak nestane!"
17
On na ně pohlédl a řekl: "Co tedy znamená to, co je napsáno: 'Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu.'
18
Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozpráší jako plevy."
19
V tu hodinu chtěli na něj učitelé Písma a přední kněží vztáhnout ruce, ale zalekli se lidu. Poznali totiž, že právě jim řekl to podobenství.
20
Sledovali ho a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili za slovo, a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci.
21
Otázali se ho: "Učiteli, víme, že správně mluvíš a učíš a nebereš ohled na osobu, ale pravdivě učíš cestě Boží.
22
Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?"
23
Ježíš zpozoroval jejich lstivost a řekl jim:
24
"Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?" Oni řekli: "Císařův."
25
On jim řekl: "Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."
26
A nedokázali ho přistihnout v jeho řeči před lidem; podivili se jeho odpovědi a zmlkli.
27
Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají zmrtvýchvstání, a otázali se ho:
28
"Učiteli, Mojžíš nám napsal: 'Zemře-li něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.'
29
Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný.
30
Stejně i druhý.
31
Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
32
Nakonec zemřela i ta žena.
33
Komu z nich bude tato žena patřit při zmrtvýchvstání? Neboť všech sedm ji mělo za ženu."
34
Ježíš jim řekl: "Synové tohoto věku se žení a vdávají.
35
Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího věku a zmrtvýchvstání, se nebudou ženit ani vdávat.
36
Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou rovni andělům a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání.
37
A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš 'při keři', když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
38
Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu."
39
Někteří z učitelů Písma na to řekli: "Učiteli, dobře jsi to řekl."
40
A už se ho neodvažovali na nic ptát.
41
Řekl jim: "Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem?
42
Vždyť sám David říká v knize Žalmů: 'Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
43
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'.
44
David ho tedy nazývá Pánem; i jakpak je jeho synem?"
45
Když všechen lid poslouchal, řekl svým učedníkům:
46
"Dejte si pozor na učitele Písma, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
47
Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší trest."
