Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům, které jsou v rozptýlení.
2
Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.
3
Víte, že přezkoušení vaší víry přináší vytrvalost.
4
A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.
5
Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.
6
Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.
7
Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;
8
muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí.
9
Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení
10
a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:
11
vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč v tom, co činí uvadne.
12
Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují.
13
Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: 'Jsem pokoušen od Boha.' Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
14
Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.
15
Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.
16
Nenechte se klamat, moji milovaní bratři.
17
Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení.
18
On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.
19
Víte to, moji milovaní bratři. Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.
20
Neboť hněv muže spravedlnost Boží nepůsobí.
21
Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.
22
Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří sami sebe klamou.
23
Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;
24
podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.
25
Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.
26
Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, nýbrž klame své srdce, jeho zbožnost je marná.
27
Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.
