A stalo se, že se na jednom místě modlil, a když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, tak jako Jan vyučoval své učedníky."
2
Řekl jim tedy: "Když se modlíte, říkejte: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, [tak] i na zemi.
3
Náš denní chléb nám dávej každý den.
4
A odpusť nám naše hříchy; neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého."
5
Tehdy jim řekl: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: 'Příteli, půjče mi tři chleby,
6
protože ke mně přišel z cesty můj přítel a nemám, co bych mu nabídl.'
7
A on mu zevnitř odpoví: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřené a mé děti jsou se mnou v posteli. Nemohu vstát a dát ti [to].'
8
Říkám vám: i kdyby nevstal a nedal mu [to], protože je jeho přítel, kvůli jeho neodbytnosti se přece zvedne a dá mu, cokoli potřebuje."
9
"A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.
10
Neboť každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11
Který z vás, otců, podá svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Anebo o rybu - podá mu snad místo ryby hada?
12
Anebo když poprosí o vejce, podá mu snad štíra?
13
Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více [váš] nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?"
14
A [Ježíš] vymítal démona a ten byl němý. Když pak démon vyšel, stalo se, že ten němý promluvil. A zástupy se divily.
15
Někteří z nich ale řekli: "Vymítá démony skrze Belzebula, knížete démonů."
16
Jiní ho zase pokoušeli [tím], [že] od něj chtěli znamení z nebe.
17
On ale znal jejich myšlenky a řekl jim: "Každé království rozdělené [samo] proti sobě pustne a dům [rozdělený] proti domu padá.
18
Je-li tedy i Satan rozdělen [sám] proti sobě, jak jeho království obstojí? Říkáte přece, že vymítám démony skrze Belzebula.
19
A pokud já vymítám démony Belzebulem, kým [je] vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.
20
Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.
21
Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu.
22
Ale když na [něj] přijde [někdo] silnější než on a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořisti rozdělí.
23
Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje."
24
"Když nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech a hledá odpočinek. A když [ho] nenajde, říká: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.'
25
A když přijde, nalezne [ho] vymetený a ozdobený.
26
Tehdy jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než [je] sám. Pak vejdou [dovnitř] a bydlí tam a poslední věci toho člověka jsou horší než první."
27
A když to říkal, stalo se, že jedna žena ze zástupu pozdvihla hlas a řekla mu: "Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, které jsi sál!"
28
Ale on řekl: "Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je."
29
A když se [k němu] scházely zástupy, začal říkat: "Toto pokolení je zlé. Vyhledává znamení, ale [žádné] znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše.
30
Neboť jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka [znamením] pro toto pokolení.
31
Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde [je] více než Šalomoun.
32
Muži [z] Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde [je] více než Jonáš."
33
"Nikdo, když rozsvítí lampu, nestaví [ji] do skrýše ani pod nádobu, ale na stojan, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
34
Lampou těla je oko. Pokud je tedy tvé oko prosté, je jasné i celé tvé tělo. Jakmile je však zlé, [je] i tvé tělo temné.
35
Dej tedy pozor, aby světlo, které je v tobě, nebylo tmou.
36
Když pak [bude] celé tvé tělo jasné a nebude mít žádnou temnou část, bude celé [tak] jasné, jako když tě lampa ozařuje svým jasem."
37
A když mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby u něho poobědval. Vešel tedy a posadil se [za stůl].
38
A když [to] ten farizeus uviděl, podivil se, že se před obědem nejdříve neumyl.
39
Pán mu tedy řekl: "Vy farizeové teď čistíte pohár a mísu zvenčí, ale vaše nitro je plné zlodějství a ničemnosti.
40
Blázni! Zdali Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?
41
Raději tedy dávejte jako milosrdný dar to, co [máte] uvnitř, a hle, všechno vám bude čisté.
42
Ale běda vám farizeům, že odevzdáváte desátky z máty a z routy a z každé byliny, ale pomíjíte právo a Boží lásku. Tyto věci [jste] měli dělat a tamty neopomíjet.
43
Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na tržištích.
44
Běda vám, zákoníci a farizeové, [vy] pokrytci, neboť jste jako nezřetelné hroby - lidé po nich chodí, ani [to] nevědí."
45
Jeden z učených v Zákoně mu tedy odpověděl: "Mistře, když takhle mluvíš, haníš i nás."
46
Ale on řekl: "I vám učeným v Zákoně běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen nedotýkáte ani jedním prstem.
47
Běda vám, protože stavíte hroby proroků, které vaši otcové zabili,
48
a tak dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabili a vy jim stavíte hroby.
49
Proto také Boží moudrost řekla: 'Pošlu k nim proroky a apoštoly a z těch [některé] zabijí a [jiné] budou pronásledovat,'
50
aby od tohoto pokolení byla vyžádána krev všech proroků prolitá od založení světa,
51
od Ábelovy krve až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, [že] bude vyžádána od tohoto pokolení.
52
Běda vám učeným v Zákoně, neboť jste vzali klíč poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili."
53
A když jim to řekl, začali na něj zákoníci a farizeové prudce dotírat a nutili ho mluvit o mnoha věcech.
54
Dělali mu nástrahy a snažili se ho chytit za slovo, aby ho mohli obžalovat.
