Prvního [dne] týdne pak šly spolu s některými [jinými] brzy ráno k hrobu a nesly vonné [masti], které připravily.
2
Nalezly však kámen odvalený od hrobu,
3
a když vešly [dovnitř], nenašly tělo Pána Ježíše.
4
A když nad tím byly bezradné, hle, stalo se, že se k nim postavili dva muži v zářícím rouchu.
5
Ale když se ulekly a sklonily tváře k zemi, řekli jim: "Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6
Není tu, ale vstal! Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji.
7
Řekl: 'Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován a třetího dne vstát [z mrtvých].'"
8
Tehdy si vzpomněly na jeho slova,
9
a když se vrátily od hrobu, oznámily to všechno těm jedenácti i všem ostatním.
10
A ty, které to řekly apoštolům, byly Marie Magdaléna a Johana a Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi.
11
Oni ale měli jejich slova za tlachání a nevěřili jim.
12
Petr však vstal a běžel k hrobu, a když se naklonil [dovnitř], spatřil plátna, ležící sama. Odešel tedy a sám pro sebe se divil, co se stalo.
13
A hle, dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálená šedesát honů od Jeruzaléma,
14
a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo.
15
A když [takto] hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se přiblížil a šel s nimi.
16
Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali.
17
Řekl jim tedy: "Co [je] to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?"
18
Jeden [z nich], jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty [jsi] jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?"
19
A [on] jim řekl: "O čem?" Řekli mu tedy: "O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i [přede] vším lidem;
20
jak ho velekněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.
21
My jsme však doufali, že [to] je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo.
22
Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu,
23
a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije.
24
Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli [všechno] tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli."
25
On jim tedy řekl: "nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci!
26
Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?"
27
A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co [bylo] o něm.
28
Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál.
29
[Oni] však na něj naléhali: "Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil." A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal.
30
A když s nimi byl za stolem, stalo se, [že] vzal chléb, požehnal, rozlomil [ho] a podával jim.
31
Tehdy se jejich oči otevřely a poznali ho, ale on zmizel jejich očím.
32
Tehdy řekli jeden druhému: "Copak v nás naše srdce nehořelo, když k nám mluvil po cestě a otvíral nám Písma?"
33
V tu chvíli tedy vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi,
34
jak říkají: "Pán byl opravdu vzkříšen a ukázal se Šimonovi!"
35
A oni vyprávěli, co [se stalo] na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
36
A když o tom mluvili, postavil se uprostřed nich sám Ježíš a řekl jim: "Pokoj vám."
37
Ale [oni] se vyděsili a ve strachu se domnívali, že vidí ducha.
38
Řekl jim tedy: "Proč jste rozrušeni? A proč ve vašich srdcích povstávají pochybnosti?
39
Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, jako vidíte, [že] já mám."
40
A když to řekl, ukázal jim ruce i nohy.
41
Když ale ještě pro radost nemohli uvěřit a divili se, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?"
42
Podali mu tedy kus pečené ryby a plást medu.
43
A on si vzal a pojedl před nimi.
44
Tehdy jim řekl: "Toto [jsou] slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, [v] Prorocích a [v] Žalmech."
45
Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům,
46
a řekl jim: "Tak je [to] napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých
47
a v jeho jménu [musí] být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma.
48
A vy jste toho svědkové.
49
A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry."
50
Potom je odvedl ven, až k Betanii. [Tam] zvedl ruce a požehnal jim.
51
A zatímco jim žehnal, stalo se, [že] se od nich vzdaloval a byl nesen vzhůru do nebe.
52
A když se mu poklonili, vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma
53
a byli stále v chrámu, [kde] chválili a oslavovali Boha. Amen.
