Tehdy přišel do Derbe a Lystry, a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn jedné věřící Židovky, ale otce [měl] Řeka.
2
Jemu vydávali bratři, kteří byli v Lystře a Ikoniu, [dobré] svědectví.
3
Toho si Pavel přál [vzít] s sebou na cesty, a [tak ho] vzal a kvůli Židům, kteří byli v těch místech, ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.)
4
A jak procházeli městy, předávali jim k zachovávání ta ustanovení, která rozhodli apoštolové a starší v Jeruzalémě.
5
A tak se církve upevňovaly ve víře a rozhojňovaly se v počtu každý den.
6
A když prošli Frygii a galatskou zem, Duch Svatý jim zabránil mluvit Slovo v Asii.
7
Když přišli k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch je nenechal.
8
Minuli tedy Mysii a přišli do Troady.
9
Pavlovi se pak v noci ukázalo vidění. Nějaký makedonský muž stál a prosil ho: "Přijď do Makedonie a pomoz nám!"
10
A jakmile uviděl to vidění, ihned jsme usilovali [o to], abychom šli do Makedonie, přesvědčeni, že nás Pán povolal, abychom jim kázali evangelium.
11
Když jsme tedy vypluli z Troady, vydali jsme se přímým směrem k Samothráké a příštího dne do Neapole.
12
A odtud do Filip, což je přední město makedonského kraje a [římská] kolonie. V tomto městě jsme tedy zůstali několik dní.
13
V sobotní den jsme vyšli ven za město k řece, kde bylo zvykem se modlit; a když jsme se posadili, mluvili jsme ke shromážděným ženám.
14
Naslouchala také jedna pobožná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, a Pán otevřel její srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.
15
A když byla pokřtěna [ona] i její dům, prosila [nás]: "Jestliže jste mě uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a pobuďte [tu]." A [tak] nás přinutila.
16
Když jsme se pak šli modlit, stalo se, že se s námi setkala jedna služebná, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním [budoucnosti].
17
Ta chodila za Pavlem a [za] námi a křičela: "Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha a ohlašují nám cestu spasení!"
18
A to dělala po mnoho dní. Když toho však Pavel [už] měl dost, obrátil se a řekl tomu duchu: "Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!" A v tu chvíli z ní vyšel.
19
Když tedy její páni uviděli, že zmizela naděje jejich zisků, chopili se Pavla a Síly a táhli [je] na náměstí k představeným.
20
A když je přivedli před [městské] úředníky, řekli: "Tito lidé bouří naše město! Jsou [to] Židé
21
a hlásají zvyky, které nemůžeme přijmout ani zachovávat, poněvadž jsme Římané!"
22
A [tak] proti nim povstal dav a úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou biti holemi.
23
A když jim dali mnoho ran, uvrhli [je] do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je bezpečně hlídal.
24
Když tedy dostal takový rozkaz, uvrhl je do nejhlubšího vězení a sevřel jim nohy kládou.
25
Pavel a Síla se však o půlnoci modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.
26
A náhle nastalo tak veliké zemětřesení, že se otřásly základy vězení a hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.
27
Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli.
28
Pavel však hlasitě vykřikl: "Nedělej si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!"
29
Požádal tedy o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Sílou.
30
Potom je vyvedl ven a řekl: "Páni, co mám dělat, abych byl spasen?"
31
Oni řekli: "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům."
32
A mluvili Pánovo slovo jemu i všem, kdo byli v jeho domě.
33
[On] je tedy v tu noční hodinu vzal a omyl [jim] rány. Potom byl ihned pokřtěn on i všichni jeho [domácí].
34
A když je přivedl do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou rodinou uvěřil Bohu.
35
Když pak nastal den, poslali úředníci biřice se slovy: "Propusť ty lidi!"
36
Žalářník tedy oznámil ta slova Pavlovi: "Úředníci vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto nyní odejděte a běžte v pokoji."
37
Pavel jim ale řekl: "Zmrskali nás veřejně a bez soudu vsadili do vězení - [nás,] kteří jsme Římané - a teď nás chtějí tajně vyhnat? [To] opravdu ne! Ať přijdou sami a vyvedou nás!"
38
Biřicové tedy ta slova oznámili úředníkům. A když uslyšeli, že to jsou Římané, dostali strach,
39
přišli a prosili je [za odpuštění]. Potom [je] vyvedli a žádali je, aby odešli z města.
40
Když tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, a když uviděli bratry, potěšili je a odešli.
