Slabého ve víře přijímejte ne k hádkám o názorech.
2
Někdo totiž věří, [že] může jíst všechno; ten, kdo je slabý, však jí [jen] zeleninu.
3
Ten, kdo jí, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí; vždyť Bůh ho přijal!
4
Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven; Bůh je přece schopen ho postavit.
5
Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu.
6
Kdo zachovává den, zachovává [ho] Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává [ho] Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.
7
Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.
8
Žijeme-li totiž, žijeme Pánu a umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
9
Vždyť proto také Kristus zemřel a vstal [z mrtvých a] ožil, aby byl Pánem mrtvých i živých.
10
Ty pak, proč soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni se přece postavíme před Kristovou soudnou stolicí.
11
Vždyť je napsáno: "Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vzdá chválu Bohu.
12
A tak každý z nás bude sám za sebe skládat účet Bohu.
13
Nesuďme již tedy jedni druhé, ale raději posuďte toto: abyste nekladli před bratra kámen úrazu nebo pohoršení.
14
Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic [není] nečisté samo o sobě; jenže tomu, kdo něco považuje za nečisté, [je to] nečisté.
15
Jestliže se totiž kvůli pokrmu rmoutí tvůj bratr, již nechodíš podle lásky. Nepřiváděj svým pokrmem k záhubě toho, za koho zemřel Kristus.
16
Ať tedy vaše dobré není vydáno potupě.
17
Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.
18
Neboť ten, kdo Kristu slouží v těchto věcech, [je] příjemný pro Boha a vážený pro lidi.
19
Následujme tedy to, co [vede] k pokoji a k vzájemnému budování.
20
Neboř Boží dílo kvůli pokrmu. Jistě, všechno [je] čisté, ale pro člověka, který jí s překážkou, [je to] zlé.
21
[Je] dobré nejíst maso ani nepít víno ani [nedělat nic,] na čem se tvůj bratr uráží nebo pohoršuje nebo [čím] slábne.
22
Ty máš víru? Měj [ji] sám pro sebe před Bohem. Blaze tomu, kdo nesoudí sám sebe v tom, co uznává za dobré.
23
Kdyby ale jedl ten, kdo pochybuje, je odsouzen, protože [to] není z víry. A cokoli není z víry, je hřích.
