Nebuďte mnozí učiteli, bratři moji; víte, že budeme mít přísnější soud.
2
Všichni přece v mnoha věcech selháváme. Jestliže někdo neselhává ve slově, [je] to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě také celé tělo.
3
Hle, koním dáváme do huby udidlo, aby nás poslouchali, a řídíme celé jejich tělo.
4
Hle, i lodi, ačkoli jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny nepatrným kormidlem, kamkoli se kormidelníkovi zachce.
5
A tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velikými věcmi. Hle, jak maličký oheň zapálí veliký les!
6
I jazyk [je] oheň, svět nepravosti. Jazyk má mezi našimi údy takové postavení, že znečišťuje celé tělo a zapaluje běh naší přirozenosti, [neboť] je rozpalován peklem.
7
Každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen lidským rodem,
8
ale jazyk, to nezvládnutelné zlo plné smrtelného jedu, žádný člověk zkrotit nemůže.
9
Jím dobrořečíme Bohu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.
10
Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!
11
Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou [vodu]?
12
Může snad, bratři moji, fíkovník nést olivy nebo vinná réva fíky? Tak [také] žádný pramen nevydává slanou i sladkou vodu.
13
Kdo [je] mezi vámi moudrý a rozumný? Ať své skutky prokáže dobrým životem v moudré krotkosti.
14
Máte-li však v srdcích hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.
15
To není moudrost přicházející shůry, ale pozemská, tělesná a ďábelská.
16
Kde [je] totiž závist a svárlivost, tam [je také] nepokoj a veškerá špatnost.
17
Ale ta moudrost, která [je] shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.
18
Ovoce spravedlnosti se pak v pokoji rozsívá těm, kdo působí pokoj.
